Reflexe účastníků seminářů

Na každé hodině Prožitkového zpívání se učím. Vždy si tam uvědomuji, že zpívat je mi třeba. V běžném životě hodně řeším dýchání a uvolnění. Po každé hodině vnímám, že lépe dýchám a jinak mluvím.

Zpívání mi přináší tělesný a emoční prožitek, který si v běžném dni tak snadno nedopřávám. Zkouším si ale promítnout nějaké věci z hodiny i do normálního dne, abych si ho navodila.

Líbí se mi Zuzanina podpora na hodině = hlasová i pohybová. Díky ní nemám tolik zábrany, spíše si všímám, kolik si sama dovolím.

-Vanda-



Ty letité písně stále fungují. Proto chodím už tolik let, týden, co týden ty písničky zívat, pokoušet se je interpretovat. Dovídám se z nich, že mé praprababičky se radovaly a trápily úplně stejně jako já. Ve svědectví těch písní je obrovské kouzlo, jelikož jiné, tak autentické a intimní informace o pocitech žen z těch časů prostě nemám.

Můj pohodlný městský způsob života emancipované ženy nemůže být od toho jejich odlišnější vnějškově (jak by řekl L.Vaculík "výtvarně"). Pohlížím zpět bez folklorizujícího dekoru, bez sentimentu. Nezávidím jim. Jednu věc ano. Co mě okouzluje a nabíjí, je jazyková krása, síla a působivost jejich písní. Umění střídmě vyjádřit hlubokou emoci ve třech slokách. Touhu po lásce, čistotě, kráse, přírodě, dobrých dětech, dobré smrti ... to máme stejné. Jinam jsme nedošly.

-Iva-



Vnímám tam pro sebe několik rovin. Nedokážu rozlišit, jestli je některá důležitější než jiná.

První rovina je prožívání emocí, které normálně společnost netoleruje. V dnešní době, kdy jsou emoce vnímány spíše jako diskomfort pro okolí, je to velmi vzácná příležitost. Druhá rovina je připojení se na ŽENU, která se skrze písničky dělí o svou ženskou energii a zkušenosti celých generací. Třetí aspekt je sdílení. A když to všechno člověk ještě ke všemu sdílí s lidmi, které má rád...

Ještě tam vnímám takový hodně osobní důvod. Na každym zpívání se o sobě dozvím něco novýho. Něco se naučím, jsem s něčí konfrontovaná a to nejen z hlediska pěvecké techniky. Společné zpívání je výborný tréninkový model. Učím se fungovat v celku, kde člověk musí mít nějaké své jedinečné místo, ale zároveň musí být jedním z mnoha a celku sloužit. Ne zas moc, aby ostatní taky dostali prostor.

Jsem fakt ráda, že toho mohu být účastna.

-Nika-



Kromě "prostého" zážitku společného zpívání (společný zpěv se z mého života vytratil někdy v šestnácti, kdy jsme rozpustily oddíl, přestaly jezdit s kytarama ven, a obávala jsem se, že v tomto životě mi něco takového bude až do smrti zapovězeno), které vnáší do života další světlo (ba možná až dimenzi), je to celá plejáda křehčích věcí, které vycházejí z Tvého přístupu, z toho, že to právě není jen "prosté" společné zpívání.

Je úžasný se po letech strávených ve spárech základního, středního a vysokého školství, kde šlo o jakýsi pofidérní výkon bez hlubšího vhledu, porozumění či nedejbože prožitku, vrátit k objevnému (protože dávno zapomenutému) prožívání jak sebe sama, svého těla, hnutí mysli, spojení se zemí, s bezčasím, s ostatními, společného sdílení a hledání, tak samozřejmě i písniček samých, které jsou něco tak přenádhernýho, že dosud nevycházím z údivu.

Když jsem chodila vloni, tak se mi nesmírně líbilo, žes vybírala písničky podle řekněme ročních dob, nebo různé písničky z různých životních milníků, protože vědomé vnímání přírodních i životních cyklů, prastaré rituály od malička postrádám.

Ty naše čtvrtky jsou pro mě jak lázně, většinou dokážu i zapomenout na různé všednodenní trable, je to ponor do hlubších, prosluněnějších, čistších a jakýmsi způsobem pradávných vod.

-Lenka-



Pro mě je zpívání a práce s hlasem, kterou ve děláme, hodně o uvolnění.

Hlas mimo jiné souvisí se sebeprezentací, s tím, jak působíme na ostatní a pokud je hlas nevýrazný, tak je dojem tomu odpovídající. Pro mě je to výzva, protože se se svým hlasem poměrně dost potkávám.

Od té doby, co chodím na naše hlasově-hudební seance, cítím pokrok a více si uvědomuji svůj hlas a dokážu s ním víc vědomě pracovat, za což jsem rád.

Zpěv je o něčem jiném, baví mě to, i když je to pro mě dlouhodobě jedna z nějvětších výzev, protože od mala jsem s tím měl "potíže" :-)

Když doma někdy zpívám, tak vnímám, že to zní trochu jinak, než na zpívání, ale pokračuji dál, věřím, že se mi to podaří někdy úplně uvolnit.

Zpěv je pro mě srovnatelný s tancem, ze začátku to bylo poměrně náročné, nyní je to už volnější a víc si dovolím experimentovat.

-Michal-



Pro mě je teď asi nejpodstatnější se při zpívání potkávat s ostatníma a ladit se společně. Hledat, kolik je potřeba dát se sebe (nejen kolik hlasu, ale hlavně energie), na kolik je třeba se naopak "stáhnout" a poslouchat (nejen ušima ale celým tělem). Ta hranice je pokaždé jiná, mění se to podle skupiny i podle momentální mojí energie a když se to ladění povede, je to zážitek, který se moc nedá popsat slovy. Přesně to se myslím stalo parkrát právě na minulé hodině a nejvíc si toho všímám v mnohohlasech.

Připadá mi to jako v tanci, kde musí jeden partner důvěřovat druhému, ale zároveň jsou oba zodpovědní za to, co se děje. Pokud jeden povolí nebo přitlačí, ztratí se rovnováha a skácí se oba. U zpěvu je to stejně. Když se o sebe ty hlasy "opřou" taky musí najít rovnováhu, nebo spíš jí neustále hledat a udržovat. To mě na tom teď nejvíc baví.

-Zuzka-


Naučila jsem se prociťovat části svého těla, dalo by se říci že jsou teď více pro zvučené, profouknuté což sebou přináší i více energie. Zpívání má jistě vliv i na moje jednání v běžném životě. Je to práce s pozorností, takže trénuji a praktikuji . Začala jsem více pozorovat hlas, a dech, ten si teď uvědomuji mnohem víc. Takže když chodím tak si zpívám a dýchám :D
Hodiny zpěvu byly skvělé a pro mě dost inspirativní, rozhodla jsem se ale tento semestr nepokračovat. Budu se učit hrát na klavír, je to mé přání od mala, ale když jsem byla malá tak mi kdosi řekl že nemám hudební sluch, že mám raději jenom malovat. Ted vidím jak veliké jsou možnosti a stačí aby mě to bavilo. Takže by se dalo říci že tvé hodiny ve mě odbourali částečně taky tuhle zarytou překážku.

-Tereza-


 Naučila jsem se mnohému - lépe vnímat své tělo, svůj dech....prozkoumávat, kam dýchám a jak, jak stojím - konečně jsem si někde zazpívala bez studu a bez pochybností, zda vůbec umím zpívat. Naučila jsem se také nové lidové písně, které jsem dříve neznala. Pochopila jsem, jaký má moje tělo vliv na můj hlas a jaký může mít uvolněný hlas vliv na mé tělo. Myslím, že mi zpívání ve skupině pomáhá na cestě k větší sebedůvěře. Zpívání před druhými lidmi mi vždy dělalo problém a minulý půl rok jsem to i mimo skupinu Prožitkového zpívání zvládla několikrát. Uvolňování těla s využitím hlasem bych ráda využívala v běžném životě - jsem na cestě k tomu...doufám, že se to stane jednou mou součástí.

Zjistila jsem, jak povrchně dýchám, jak málo živé mám tělo, že hlas tvořím především v krku, a tak namáhám hodně hlasivky. Zároveň jsem se konečně slyšela zpívat a měla pocit, že mi to jde :-) 

Nepříjemné pocity se objevovaly - většinou pod vlivem nějaké útočnější písně, písně prosazující, žádající. Zábranu mi to působilo spíše v tom slova smyslu, že jsem se bála někdy jít hlouběji před skupinou, abych ustála emoce, ale zároveň to pro mne bylo další výzvou na tom, co mi moje tělo ukazuje, že má uložené v sobě, pracovat. 

Chtěla bych dodat, že jsem moc ráda, že jsem Tě s tvým přístupem k práci s lidmi a hlasem potkala, že to vnímám jako pro mne důležitý krok - dovolit si zpívat, dovolit si dělat něco, co přináší prospěch především mě. Čas strávený na tvém prožitkovém zpívání - v jakékoli formě - v létě, na adventní dílně, v pondělky či individuálně - mi vždy přišel více než dobře využitý čas :-) Moc za to chci poděkovat.

-Petra-

Dobrý den, Zuzano,
děkuji Vám za dnešní krásný a uvolněný den, který byl takový díky dnešnímu rannímu zpívání.
Odeznělo ze mně pondělní napětí a najednou mi připadá, že to vše, co vypadalo tak nezvládnutelně, nějak půjde.
Díky a těším se opět v úterý

-Zuzana-

Vážená Zuzano,

na poslední letňanské dílně jsem si koupila CD Poslyšte s radostí. Hned po prvním poslechu jsem byla naprosto nadšená. Krásné nápadité úpravy, výborná interpretace, neotřelá práce s dynamikou a tempem - no prostě pohlazení po duši. V této předvánoční době je CD náš favorit. Měla jsem potřebu napsat hned, ale jak to tak chodí, něco je vždy důležitější a víc to spěchá. Teď už ale nic odkládat nechci a spojuji tento e-mail s rozesíláním vánočních pozdravů.  

Přeji mnoho tvůrčích sil na krásnou práci, kterou děláte.

Srdečně Helena Karnetová, Hradec Králové


Milá Zuzko,

na zpívání bych chtěla i nadále chodit v dalším školním roce.

Jednak proto, že mě to baví a odpočnu si tam a vypustím starosti. Někdy mám sice problém s časem, ale hlavně vidím, že se mi lépe zpívá a hlas se zpevňuje a více vím, co s ním. A to nejen při zpěvu. Ty naše vlastně tvoje hlasové "hračičky" jsou prostě úžasně účinné. Dokonce se mi již i daří udržet samostatně hlas při dvojhlasém zpívání, což je úspěch, to jsem nedávala.

Myslím, že jsem se naučila v těle mít pro hlas oporu nebo alespoň jsem na cestě. Stěžovat si nahlas a pečovat o sebe mě s tebou baví.

Jana

Mé přání i nález si daly načas, vypluly z čerstvých zážitků, ale tuším, že bez roční práce by jich nebylo. Toto pondělí se můj hlas bez optání vydal na průzkum místnosti. Provlnil se mezi závěsy a zrcadly a já úplně ztratil povědomí, jak si tam někde vede s intonací a rytmem. Tichý a osamocený za zavřenýma očima jsem se ocitl ve slunečném moři, kde se vlny vašich hlasů dost vysoké, aby zakryly obzor i břeh, ale tak nízké, abych v nich byl v bezpečí, přelévaly kolem mé hlavy přes sebe tam a zpět a křížem; občas jsem za blízkou zahlédl tu svou a hned ji ztratil pro další; kde se jen v trojhlase vzalo tolik melodií? A každá živoucí, oslovující.

Pavel

 

Úterní večery mi daly hodně radosti. Jak už jsem jednou i říkala: ať jsem přišla v jakémkoli stavu, odcházela jsem vždy radostná, zpívající, naplněná, div ne po ulicích tančící, uvolněná, spojená sama se sebou. Tvoje prožitkové zpívání je blahodárné! A moc mě mrzí, že ty úterky nebudou pokračovat.

Poslouchám CD Krajinami duše každý den v autě. Navozuje mi to ten blažený stav, který mívám na našich úterních setkáních. Zpívám si některé písně a moji synové (7 a 9 let) už taky začínají. Líbí se nám to všem třem! Sním o světě, kde se bude jenom zpívat, nebo aspoň víc než teď. V tom mém se to teď už děje. Ráda bych si zazpívala všechny písničky z tvé knihy.

Moc děkuju!

Ivana